Několik slov o restaurantu a hotelu Tercier a gastronomii vůbec

Vážení hosté, drazí přátelé kulinářského umění, dovolte, abychom Vás přivítali na stránkách pravěkého restaurantu Tercier.
Než začnete listovat ve virtuálním jídelním lístku, dovolte pár slov o historii restaurantu a gastronomii vůbec.

Kdysi dávno, na konci čtvrtihor, v těchto místek žil kmen pravěkých lidí. Ve svém středu měli dva lovce, Kima a Zabira, kteří nad ostatní vyčnívali nejen svou vynalézavostí, ale hlavně leností a žravostí. Strašlivě rádi jedli, ale nejhorší pro ně bylo, když si museli jít něco k jídlu ulovit. Nebýt jejich pracovitých a úspěšnějších druhů, jistě by umřeli hlady. Ale všichni jejich spolukmenovníci, včetně náčelníka Dutohlava Neotesanéhopazourka, jim to tolerovali pouze z jediného důvodu. A to z toho důvodu, že všechnu ulovenou zvěř vždy sami a bez žen, připravili na ohni takovým způsobem, že se všichni navzájem olizovali až za ušima. Díky své neustále rostoucí mozkovně vymysleli několik způsobů přípravy masa, našli mnoho druhů rostlin, které používali jako koření, přílohy k masům či jako nápoje. Dokonce začali jako první lidé jídlo solit. Postupem času totiž zjistili, že čím více při krájení cibule na ní slzí, jídlo bylo chutnější.

A netrvalo dlouho a jednoho krásného dne Kim pronesl památnou větu: "Vážené spolukmenovnice, vážení spolukmenovníci, drahý Dutohlave, jak již víte, zde s přítomným Zabirem jsme se začali věnovat zařizování jeskyně nad naší osadou. Tuto jeskyni jsme se rozhodli zařídit jako jídelnu pro celý kmen. Na počest své třetí manželky, která naštěstí spadla minulou zimu do ohně, jsme jí pojmenovali Restovaná Venuše (pozn. autora: Všichni osadníci a návštěvníci ji později říkali zkráceně Restovačka nebo také Restovace. To už je malý krůček ke slovu restaurace). A tímto vás všechny zvem za zítřejší slavnostní otevření (pozn. autora: Tato věta se zachovala sérií kreseb, nalezených v jeskyni, která dnes slouží jako sklad potravin).